Vazba mezi státy a bankami v Evropě stále přetrvává, ukazuje studie

Nová studie, publikovaná v rámci Mezinárodních diskusních dokumentů o financích (IFDP), se zaměřila na přetrvávající vazbu mezi suverénním rizikem států a stabilitou bankovního sektoru v Evropě. Deset let po finanční krizi, která vedla k řadě reforem zaměřených na oslabení tohoto propojení, se ukazuje, že vztah mezi státy a bankami zůstává ekonomicky významný, i když je vysoce podmíněný.

Výzkumníci Charlotte Hoopes, Pinar Uysal a Ilknur Zer analyzovali denní spready úvěrových swapů (CDS) bank a států spolu s dohledovými daty o portfoliích domácích státních dluhopisů bank. Zjistili, že banky s většími objemy státních dluhopisů ve svých portfoliích reagují mnohem citlivěji na riziko domácího státu. Tento zesilující efekt je výrazně silnější u expozic oceňovaných tržní hodnotou (mark-to-market) než u těch oceňovaných amortizovanou cenou, což naznačuje rychlejší rozpoznání ztrát z přecenění.

Přenos rizika ze státu na banky je silnější u méně kapitalizovaných bank, bank financovaných velkoobchodními zdroji a bank z periferních zemí Evropy. Tyto faktory zvyšují zranitelnost bankovního sektoru vůči suverénnímu riziku. Studie také ukázala, že tento přenos je intenzivnější v obdobích zvýšené tržní nejistoty a v situacích, kdy má domácí stát menší fiskální kapacitu, tedy omezenější možnosti financování svých závazků.

Zjištění studie naznačují, že politické reformy, které byly zavedeny s cílem oslabit vztah mezi suverénním rizikem a bankami, sice dokázaly snížit rozsah tohoto propojení, ale zcela ho neodstranily. To znamená, že i přes snahy o posílení odolnosti bankovního systému zůstává Evropa vystavena riziku, že problémy jednoho státu se mohou rychle přenést na jeho bankovní sektor a naopak, což by mohlo mít širší dopad na celou eurozónu.

Pro investory, zejména ty, kteří drží akcie evropských bank, je toto zjištění důležité. Znamená to, že při hodnocení investic do bankovního sektoru je nezbytné brát v úvahu nejen individuální finanční zdraví banky, ale také fiskální situaci a ekonomickou stabilitu země, ve které banka působí. Riziko státního bankrotu nebo zhoršení úvěrové bonity státu může mít přímý a významný dopad na hodnotu bankovních aktiv a tím i na cenu akcií.

Studie zdůrazňuje potřebu pokračovat v monitorování a případně i v dalším zpřísňování regulace, aby se minimalizovaly systémové rizika vyplývající z této vazby. Pro banky to znamená nutnost diverzifikovat svá portfolia a snižovat expozici vůči domácím státním dluhopisům, zatímco pro státy to znamená udržovat zdravé veřejné finance, aby se předešlo destabilizaci bankovního sektoru a celé ekonomiky.